Jen málo lidí, kteří se pohybují
po skalách nebo horách, má takový široký okruh
zájmu jako Pepe. Vynikající lezec, skvělý fotograf
a jeskyňář, který svůj vnitřní klid a pohodu dokáže
přenést i na ostatní. Když ho potkáte na skalách,
ihned vás zaujme svým lezeckým krasostylem.
Jakmile zabloudíte na jeho výstavu fotografií
nebo na některou z jeho diaprojekcí, budete
pobaveni osobitým humorem a potěšeni jeho stylem
a poetikou, kterou se snaží na své fotografie
„propašovat“.
Text: M. Krejsa
Na konečcích prstů
Soubor dvaceti fotografií,
který vzniknul v roce 2002 je jen malým průřezem
„Pepeho“ fotografické tvorby. Fotografie, které byly
vybrány pro tuto výstavu zachycují svět lezců
a horolezců, který není jen o lezcově výkonu,
ale hlavně o pocitech a kráse tohoto
„životního stylu“.
Karakoram
"Pákistán - Země mužů"
Celý pochod si užívám i přesto, že cesta někdy
nemá konce. Rozeklané mosty nad burácející řekou,
úzké chodníčky nad hlubokou strží, nekonečné
písčité úseky dnem koryta řeky Biaho Lungpa.
Tak nějak by se dala charakterizovat cesta do hor.
Unavení chlapi vaří čaj a pečou čapati,
někteří spí, jiní diskutují. Je to nádherné místo.
Není proto divu, že spolu s Paľem přijímáme pozvání
jednoho mladíka na čaj. Zalézáme pod celtu a
zapojujeme se do rozhovoru. Jak už to mezi chlapy
chodí, první zvídavé dotazy se točí kolem ženských.
Mladík s lišáckým úsměvem vyzvídá, kolik jsem
měl v životě ženských. Samo, že jsem se před tolika
zvědavci nechtěl shodit a tak jsem to v hlavě
spočítal a pro jistotu i něco přihodil. Když jsem
hrdě sdělil onen počet, všichni se začali hlasitě
chechtat. „Čemu se smějete!“ Ptám se rozpačitě.
„Tomu, že takhle je to špatně!“ „A jak je to správně?“
Ptám se. „Jen s jednou ženou se smíš milovat
a to se svojí ženou!“ „A ty už máš ženu?“ Ptám se
mladíka. „Ano! Už tři roky jsem ženatý a mám
dvě děti.“ Čelist nám s Paľem padá, když nám
mladík prozradí svůj věk. „Je mi šestnáct a mám
o dva roky starší ženu!“ Chlapi se chechtají a
poklepávají mladíka po zádech. „Tady v horách jsou
všichni muži takoví kaňouři, protože pijeme vodu z
hor a podávají nám další šálek čaje.“ I přesto, že
do toho mladík tak brzy praštil, stále chodí do školy
a jako nosič pracuje jen o prázdninách. Práce nosiče
je na místní poměry dobře placená. Za jednu vynášku,
která nesmí přesahovat 25 kilo, si vydělají
padesát amerických dolarů. Sezóna trvá v průměru
tři měsíce a za tu dobu stihnou udělat dvacet pět
vynášek. „Je to ale náročná práce!“ Stěžují si.
Největší problémy mají s klouby, na které nemohou
sehnat léky. „Abych uživil rodinu, musí nám pomáhat
rodič.“ Běduje mladík a pokouší se prodat vlastní
sestru za dvě stě dolarů! „Za tuhle cenu se můžeš
s mojí sestrou oženit a potom můžeš jezdit do
Pákistánu a všechno budeš mít zadarmo!“, nabízí
Paľovi. „Je to lákavá nabídka, ale proč bych si
měl kupovat ženu, když ji u nás mohu mít zadarmo?“
Chlapi se smějí a naznačují, že jejich ženy
jsou lepší.
Co mě hodně zajímá, je to, jak naloží s
vydělanými dolary. „Za většinu nakoupíme základní
potraviny a dobytek.“ „Proč si třeba nekoupíte
pořádné boty, když pořád chodíte v tak náročném
terénu?“ Zajímám se. „Protože jsou moc
drahé!“
Nejen mezi nosiče, ale i do nádherné přírody, mezi
skalní jehly a samozřejmě do světa lezení vás zavede
výstava černobílých i barevných fotografií...
|