co
bude | co
bylo
Když jsem v roce 1988 na speleologické expedici Tromso poprvé navštívil Norsko,
byl jsem na sto procent přesvědčen, že se do této nádherné části světa musím vrátit. O tom, že je tato
země zajímavá pro cestovatele, jsem četl hodně, ale o lezení jsem věděl jen málo. Proto vzniknul nápad
a plán na 8 000 kilometrů dlouhou cestu, jejímž cílem byl lezecký skvost – Lofoty a nejen to!
Na cestu jsme se vydali v polovině června a rozhodli jsme se jet "suchou nohou"
přes Dánsko. Dánské ostrovy spojuje nejdelší most Evropy - 18 km dlouhý Store Baelt neboli Velký Belt.
Z Dánska do Švédska se od r. 2000 dostanete přes Öresundský most, nejprve 4 km tunelem na umělý poloostrov
a poté po 8 km do švédského Malmö.
Ve Švédsku jsme se zastavili u druhého největšího jezera Vättern a navštívili zelený ostrov Visingsö se
zříceninou hradu Visingsborgs a sídlem rodiny de Brahe. Zajímavostí je, že si můžete pronajmout povoz tažený koňmi a
celý ostrov objet. Naší druhou a poslední zastávkou ve Švédsku byl NP Skuleskogens, ležící blízko dálnice E4, jehož nejzajímavějším místem
je 200 m dlouhá, 40 m hluboká a 7 m široká soutěska Slatterdalsskrevan. Je zde 32 km značených tras s možností
bezplatného přenocování ve vybavených chatkách. Na druhé straně dálnice je lezcká oblast Skuleberget, kde jsou
i feraty.
Pak už nám nic nebránilo jet na naše vysněné Lofoty. Oproti plánu, kdy v autoatlasu byla vyznačena na Lofoty
cesta s termínem dokončení r. 2005, jsme museli na Lofoty trajektovat z Vesterálů z městečka Melbu. Cedule na
rozestavěné silnici pravily, že cesta bude dokončena v r. 2007, tak snad budete mít příští rok více štěstí :o).
Na trajekty doporučujeme hotové peníze, neboť jen na velkých trajektech se dá platit kartami, jinak kartou
zaplatíte úplně všude.
Z lofotských ostrovů jsem si vybrali ostrov Austvagoya, kde jsou kromě kempů i volná tábořiště a kde je i nejvíc
lezeckých oblastí. Kromě boulderingu je zde i několik velkých stěn z pevné šedé žuly, z nichž nejvyšší Presten má
okolo 400 m. Na konci ostrova je městečko Henningsvaer, kde je i lezecká škola s obchodem a hospodou. Zde můžete
zjistit spoustu informací, stejně tak jako na jejich stránkách www.nordnorskklatreskole.no.
Lezení je převážně spárové v plotnách, s tradičním jištěním a to i na štandech. Je zde i několik vynýtovaných
sportovních cest. Z oblastí, které jsme navštívili, můžeme jmenovat např. Pianokrakken nebo Gandalfveggen, kde jsou
cesty v obtížnosti zhruba 5+ až 7-.
Při nepřízni počasí můžu doporučit lov ryb, výlet do nejjižnějšího místa celých Lofotů, a tím je rybářská vesnička A. Cestou můžete
navštívit vikingské muzeum v Borgu, nebo uvidíte místní raritu, tzv. Bílé pláže, kde se dá koupat jen několik dní v roce. Doporučuji také lov ryb, kterých je v místních fjordech nepočítaně.
Na zpáteční cestu jsme se vydali z hlavního města Lofotů - Svolvaeru. V Norsku je spousta nádherných parků, z nichž
doporučuji určitě NP Rago. Ten nabízí drsnou, nedotčenou severskou přírodu s dravými řekami, vodopády, jezery i ledovci.
Je zde možná i několikadenní turistika mimo vyznačené trasy s bivakem, např. na nejvyšší vrchol Rago, který má 1312 m.
Samozřejmostí je i možnost jednoho bezplatného přenocování v chatce.
Překračujeme polární kruh a míříme do NP Jotunheimen, neboť chceme vystoupit na nejvyšší vrchol Skandinávie. Cestou
se ještě zastavujeme u ledovce Svartisen (Černý led), což je druhý největší norský ledovec. Hned vedle je jeskyně
Gronligrotta, jediná osvětlená v Norsku. Pak už jedeme přes Trondheim (ve kterém je i překrásná katedrála Nidaros),
Atlantskou cestou, kolem Stěny Trollů (Trollveggen) - nejstrmější kolmá stěna v Evropě nacházející se v údolí Romsdalen,
kde rovněž můžeme najít lezení od boulderingu až po bigwally, šplháme 11-ti serpentinami Trollstigenu, abychom překonali
výšku 900 m na 16 km cesty a posléze Cestou Orlů sjíždíme dolů do údolí ke Geriangerfjordu, se spoustou vodopádů. Odtud
vede naše cesta až do nadmořské výšky 1500 m na vyhlídkovou horu Dalsnibba, odkud je prý nejkrásnější výhled na světě.
A jsme v NP Jotunheimen. Nejvyšší vrchol severní Evropy Galdhopiggen má 2469 m, cesta k němu vede přes ledovec Styggebreen (Zlý ledovec).
Počasí nám nepřeje, déšť se mění ve sněžení, viditelnost se snižuje na nulovou, což nás okrádá o krásné výhledy, a silný
vítr nás občas sráží k zemi, což umocňuje zážitek z "dobývání kopce".
Čas letí a nezbývá, než se vrátit domů. Po cestě se ještě zastavujeme v NP Rondane, kde jsou zemní pyramidy Bílí mniši, vysoké
až 8 m, vzniklé v morénových uloženinách.
Norsko je nádherná země a i lezeckých oblastí je zde nepočítaně. Aspoň máme o důvod víc, proč se sem jednou zase vrátit...
(text: Mimi, foto: Pepe a Mimi)
Tuto cestu podpořili:
Mediální partneři:
|