co bude | co bylo

Když jsem v roce 1988 na speleologické expedici Tromso poprvé navštívil Norsko, byl jsem na sto procent přesvědčen, že se do této nádherné části světa musím vrátit. O tom, že je tato země zajímavá pro cestovatele, jsem četl hodně, ale o lezení jsem věděl jen málo. Proto vzniknul nápad a plán na 8 000 kilometrů dlouhou cestu, jejímž cílem byl lezecký skvost – Lofoty a nejen to!




Na cestu jsme se vydali v polovině června a rozhodli jsme se jet "suchou nohou" přes Dánsko. Dánské ostrovy spojuje nejdelší most Evropy - 18 km dlouhý Store Baelt neboli Velký Belt. Z Dánska do Švédska se od r. 2000 dostanete přes Öresundský most, nejprve 4 km tunelem na umělý poloostrov a poté po 8 km do švédského Malmö.



Ve Švédsku jsme se zastavili u druhého největšího jezera Vättern a navštívili zelený ostrov Visingsö se zříceninou hradu Visingsborgs a sídlem rodiny de Brahe. Zajímavostí je, že si můžete pronajmout povoz tažený koňmi a celý ostrov objet. Naší druhou a poslední zastávkou ve Švédsku byl NP Skuleskogens, ležící blízko dálnice E4, jehož nejzajímavějším místem je 200 m dlouhá, 40 m hluboká a 7 m široká soutěska Slatterdalsskrevan. Je zde 32 km značených tras s možností bezplatného přenocování ve vybavených chatkách. Na druhé straně dálnice je lezcká oblast Skuleberget, kde jsou i feraty.



Pak už nám nic nebránilo jet na naše vysněné Lofoty. Oproti plánu, kdy v autoatlasu byla vyznačena na Lofoty cesta s termínem dokončení r. 2005, jsme museli na Lofoty trajektovat z Vesterálů z městečka Melbu. Cedule na rozestavěné silnici pravily, že cesta bude dokončena v r. 2007, tak snad budete mít příští rok více štěstí :o). Na trajekty doporučujeme hotové peníze, neboť jen na velkých trajektech se dá platit kartami, jinak kartou zaplatíte úplně všude.



Z lofotských ostrovů jsem si vybrali ostrov Austvagoya, kde jsou kromě kempů i volná tábořiště a kde je i nejvíc lezeckých oblastí. Kromě boulderingu je zde i několik velkých stěn z pevné šedé žuly, z nichž nejvyšší Presten má okolo 400 m. Na konci ostrova je městečko Henningsvaer, kde je i lezecká škola s obchodem a hospodou. Zde můžete zjistit spoustu informací, stejně tak jako na jejich stránkách www.nordnorskklatreskole.no. Lezení je převážně spárové v plotnách, s tradičním jištěním a to i na štandech. Je zde i několik vynýtovaných sportovních cest. Z oblastí, které jsme navštívili, můžeme jmenovat např. Pianokrakken nebo Gandalfveggen, kde jsou cesty v obtížnosti zhruba 5+ až 7-.



Při nepřízni počasí můžu doporučit lov ryb, výlet do nejjižnějšího místa celých Lofotů, a tím je rybářská vesnička A. Cestou můžete navštívit vikingské muzeum v Borgu, nebo uvidíte místní raritu, tzv. Bílé pláže, kde se dá koupat jen několik dní v roce. Doporučuji také lov ryb, kterých je v místních fjordech nepočítaně.



Na zpáteční cestu jsme se vydali z hlavního města Lofotů - Svolvaeru. V Norsku je spousta nádherných parků, z nichž doporučuji určitě NP Rago. Ten nabízí drsnou, nedotčenou severskou přírodu s dravými řekami, vodopády, jezery i ledovci. Je zde možná i několikadenní turistika mimo vyznačené trasy s bivakem, např. na nejvyšší vrchol Rago, který má 1312 m. Samozřejmostí je i možnost jednoho bezplatného přenocování v chatce.



Překračujeme polární kruh a míříme do NP Jotunheimen, neboť chceme vystoupit na nejvyšší vrchol Skandinávie. Cestou se ještě zastavujeme u ledovce Svartisen (Černý led), což je druhý největší norský ledovec. Hned vedle je jeskyně Gronligrotta, jediná osvětlená v Norsku. Pak už jedeme přes Trondheim (ve kterém je i překrásná katedrála Nidaros), Atlantskou cestou, kolem Stěny Trollů (Trollveggen) - nejstrmější kolmá stěna v Evropě nacházející se v údolí Romsdalen, kde rovněž můžeme najít lezení od boulderingu až po bigwally, šplháme 11-ti serpentinami Trollstigenu, abychom překonali výšku 900 m na 16 km cesty a posléze Cestou Orlů sjíždíme dolů do údolí ke Geriangerfjordu, se spoustou vodopádů. Odtud vede naše cesta až do nadmořské výšky 1500 m na vyhlídkovou horu Dalsnibba, odkud je prý nejkrásnější výhled na světě.



A jsme v NP Jotunheimen. Nejvyšší vrchol severní Evropy Galdhopiggen má 2469 m, cesta k němu vede přes ledovec Styggebreen (Zlý ledovec). Počasí nám nepřeje, déšť se mění ve sněžení, viditelnost se snižuje na nulovou, což nás okrádá o krásné výhledy, a silný vítr nás občas sráží k zemi, což umocňuje zážitek z "dobývání kopce".



Čas letí a nezbývá, než se vrátit domů. Po cestě se ještě zastavujeme v NP Rondane, kde jsou zemní pyramidy Bílí mniši, vysoké až 8 m, vzniklé v morénových uloženinách.



Norsko je nádherná země a i lezeckých oblastí je zde nepočítaně. Aspoň máme o důvod víc, proč se sem jednou zase vrátit...
(text: Mimi, foto: Pepe a Mimi)



Tuto cestu podpořili:



Mediální partneři: